Lampa Aladdin je zdrojem aroma difuzéru.
Říká se, že poté, co se tento arabský mýtus stal populárním, se v oblasti poblíž jeho rodného města začal uplatňovat zvyk „rozsvěcovat si doma keramickou lampu napájenou borovicovou pryskyřicí a sezamovým olejem“, což v sobě nese touhu a vytrvalou touhu místních lidí. života, abychom doma uctívali sochy Buddhy za požehnání.
Později, v 19. století, ji Francouzi, kteří si umění hráli s květinami, přivezli zpět do Číny a vylepšili ji podle svého elegantního vkusu: surová keramika byla nahrazena jemným porcelánem a sezamový olej byl povýšen na esenciální olej.
Velmi brzy existovaly různé aromatické rostliny ke kouření kadidla k léčbě nemocí, výrobě namáčecího oleje, vonné vody z rosy a dalších postupů péče o zdraví a hojení kůže.
Tento stav byl v těch letech jako západní "čínská medicína", až na to, že zušlechťovali tekutou esenci k použití a my jsme používali samotnou rostlinu přímočařeji a metody používané navzájem byly různé.
Například již více než 1400 let před naším letopočtem první egyptská faraonka Hatšepsut používala kosmetický olej zvaný „liliový olej“, což je sbírka lilie, myrhy, kardamomu, kalamusu a dalších esenciálních olejů.
Proto je nejstarším aromaterapeutickým difuzérem evoluce vonné olejové lampy.
